Ubi sementem feceris, ita mettes
P.Kovář
C E
1. Chtěl bych ještě jednou podívat se ti do oči
a a/Fis D7
Možná v těch mých zahlédneš co neumím říct
F e
Z popela se zvednout a svůj stín překročit
a a/Fis D7 G
S láskou svojí, co mně bolí, že dál už není víc
C E
R: I když jsem vždycky měl správný slova pro každou chvíli
a D7
S tebou jsem oněměl a vteřiny co zbyly
e a
Ze srdce mýho mlčení tvé oči mně porazily
D7 H7
A to se jen tak nezmění na to už nemám síly
e A H7 E
Když říkáš čemu se tak divíš - Jak zaseješ, tak i sklidíš
2. Chtěl bych ještě jednou mít na lásku šanci
Že se u mých dveří zase objevíš
Ke stolu si sednout sami sobě zaprodanci
S láskou svojí, co mně bolí, že už mi nevěříš
R: I když jsem vždycky měl radost ze snů co jsme snili
Teď jsi můj nepřítel a jen vzpomínky zbyly
Pro život je koření co si vztahy zavařily
A po vzoru smíření se jen jiní udobřili
Když říkáš čemu se tak divíš - Jak zaseješ, tak i sklidíš
3. Chtěl bych ještě jednou prožít život svůj
Od začátku beze zmatku namísto snění bdít
S duší neposednou navzdory osudům
S láskou svojí, co mně bolí, že už musím jít