Podobenství o rozsévači
P.Kovář
a D a D a D a...
1. Jen tak jsem se toulal noční Prahou, když tu náhle přišla obleva
Zůstal jsem jen chvíli trochu stranou a čekal co to s lidmi udělá
To začaly tát lidem jejich srdce a navzájem si přáli dobrý den
A ve tvářích se objevilo slunce co svítilo na zasněženou zem
C G C G
R: To jen Pán Bůh poslal pozdrav nám
F B A
Lidem kteří čekají
a G C G
A svou vizitku pak dal
F B A
Všem těm co ho neznají
2. A z nebe přišel zlatý vodopád a uzdravoval všechny možný rány
Bylo slyšet mám tě ráda, mám tě rád, než přilétly hladový vrány
A sezobaly co rozsévač vysel, to co padlo podél cest
I když si někdo možná myslel, že by to mohlo jednou kvést
R: To když Pán Bůh...
3. A jiným zase druhej den už ráno začal jejich plamen skomírat
A začaly je dusit jak je psáno, těžký chvíle co nejdou ustát
A problémy a starosti a práce, zkrátka zapomněli na ten vodopád
Přestali už zase usmívat se a rozhodli se raděj nevnímat
R:
4. Jen tak jsem se toulal noční Prahou kterou objímal měsíční svit
A viděl ty co polibky si kradou a bylo mi hned o něco líp
Viděl jsem ty co nezabyla tma, ani nepotřebovali bílou hůl
A znali správnou cestu do Betléma a jméno měli světlo a sůl